| abstract
| - Narodila se v osadě Shawathon. Matka bývala bojovnice, nyní se již dlouhou dobu živí jako zbrojířka. Otec je šperkař. Malá Key se učila a později pracovala u rodičů jako kovářka - zbrojířka. Náš příběh začíná když Key je 17 let... Key tvrdě pracovala aby stihla zakázku ještě tento den, i když si pro ten štít měl zákazník přijít až za 3 dny. Až v 10 hodin večer si konečně mohla protáhnout unavená záda."Otec na mě může být hrdý. Dobře odvedená práce v rekordním čase." Chybí už jen pár posledních úprav a je to. V tom někdo zaklepal na zavřenou okenici. "Kdo je?" z venčí se neozval jediný zvuk. Jako by svět venku tajil dech. Po chvíli se ozvalo opět zaklepání. "kdo je tam!" ticho... "ať jste, kdo jste příjďte ráno." ticho... klep klep Po chvíli to Key nedalo a otevřela s mečem v ruce okenici. Chvíli se nic nedělo... pak ... se v okně objevila potetovaná ruka... Poté i tvář v kápy. Ale jaká tvář! Zjizvená a potetována!! V Key hrklo. "Co chcete?!" muž otevřel ústa ve kterých chyběl jazyk! A položil plný váček na parapet Key pustila tohoto podivného nocčního zákazníka do dílny. Ten naznačil, že chce opravit pomlácenou zbroj, kterou má na sobě. Key viděla, že má zraněnou pravou paži, tak mu ji pomohla svléknout. Byla to Drakopanská zbroj. S nádherným rudým drakem, který byl bohužel téměř zničený. Key se dozvěděla že to je důvod pozdní návštěvy. Nechtěl opravit zbroj, jen ten vzor na ní. "Zákazník náš pán. Nevím jestli zvládnu stejnou barvu, bude to náročné." On vyndal ještě jeden váček plný drahých kamenů!! "Dobrá něco mě napadlo. Můžeme použít na barvu rozemleté rubíny v pravostříbře.." Jak řekla tak učinila on přidal jeste jeden rubín, aby to stačilo. Byl obrovský, nádherně broušený. Key bylo líto ho použít, ale na konec to udělala. Pak se pohroužila do práce. Zdálo se jí, že se drak hýbe!! "Mám už unavené oči!" Po dokončení práce zjistila, že zákazník zmizel! Nechal tam zbroj i váčky! Unavená Key se nad ránem odpotácela do postele. Měla zvláštní sen. Zdálo se jí, že se drak ze zbroje začal hýbat. Díval se na ni! Ráno se rozhodla, že ji dokončí a pak ji prodá už hotovou Drakopánům. Nechtěla jim ji dávat nedokončenou. Otec ji poradil že na hranicích s Thorií může sehnat Kjaldskou ocel. Opravdu tam potkala Kjaldskeho kováře Robura Skuldsona, ale svou mladickou nerozvážností ho urazila a tím zkazila obchod. Musela odcestovat daleko do Thorie až pod Černý hrazd, kde nalezla dalšího Kjaldského kováře. Ten ji však mohl poskytnout jen 2 pláty ocele. To nemohlo stačit! Potřebovala minimálně 3 a to by nesměla udělat žádnou chybu!! Kovář se nad ní slitoval a poskytl ji ještě půl plátu, ale víc nemohl. Poradil jí že má mezi Heroldy a Drakopány vyhledat čarokováře. Ten to zvládne s tímto množstvím. Key nezbylo nic jiného než se vydat domů a pak do Ilnské pevnosti - hlavního sídla Heroldů, drakopánů a především Hvarnijské královny Kithaenny de Jarre zlaté drakopaní a zlaté Heroldky. V pevnosti vyhledala kováře. Byl to statný muž v nejlepších letech. Představil se jako Mistr Brísengharr. Podivoval se odvahy Key. Byl to totiž Mistr Mistrů. Chodili k němu jen drakopáni, Heroldi a Královna. Než se ho Key stihla zeptat vstoupili do kovárny dvě ženy. Královna a Vrchní heroldka. Královna s Brísengharrem odešli něco řešit a Key tam zůstala s heroldkou sama. Představila se jako Berenna de Jarre. Společně na mistra čekaly až do večera. Během té doby se spřátelily a Ber pozvala Key na večeři s tím, že tam má schůzku a třeba se tam pro Key najde i nějaká práce, pokud bude chtít. Vydaly se do hospody, kde se seznámily se dvěma heroldy, Hrotgarem de Jarre a Daminionem de Vallon. Key si s Hrotgarem dohodla, že jeho drakovi opraví zbroj. Po večeři se Key s Hrotgarem vydali prohlédnout škody na zbroji, aby se dohodli na ceně. Jaké to však bylo pro Key překvapení, když jí Hrotgar zavedl do obrovského temného sálu. Zdál se být nekonečný. Byl plný obrovských sloupů rozestavěných daleko od sebe a slabě osvětlen plameny loučí. Vzduch tam byl překvapivě čistý a ticho bušilo do uší. Key sebou trhla když vedle ní zabouřil Hrotgarův hlas. "Vítej ve Velkém sále, sídle mocných drakopáánských draků." "Chceš tím říci, že... A co sis myslela maličká? Samozřejmě. Můj drak má ještě zbroj na sobě. Drž se u mě. Můj drak ti neublíží, ale není tu sám."Došli do sluje k obrovskému hnědému drakovi. Jestli se Key zdálo při vstupu do Velkého sálu, že je nepatrná tak nyní pocítila svou smrtelnost. Všechny buňky jejího těla velely utéct! Slavnostní, zvlástně zpěvavý hlas Hrotgara jí doslova přimrazil k zemi. "Hle! Zde stojí Antarion. Největší z draků. Nejvyšší Pán hor!" Key se neohrabaně uklonila. "Mé jméno je Keytee Merguinn de Jarre. Velice mě těší mocný Antarione. Přišla jsem abych opravila Tvou zbroj jestli dovolíš.Drak se postavil roztáhl křídla. "ZDRAVÍM TĚ KEYTEE." Zatím co Hrotgar promlouval s Antarionem dračí řečí snažila se Key sebrat zbytky své odvahy."Nejlepší bude, když se na to podíváš ze hřbetu Antariona. Má rozbitou zbroj vzadu na krku. Budu potřebovat abys mi ji pomohla sundat. Pojď pomohu ti nahoru." Key ztuhlá hrůzou začala šplhat na draka. Když se dotkla jeho kůže, udivilo ji a kupodivu i uklidnilo, že ji má suchou a teplou. Nahoře zjistila rozsah škod na zbroji. Zela v ní ohromná díra, která byla čímsi proleptána. Pod zbrojí měl drak osklivé zranění. Společně slezli na zem a Hrotgar na dálku z bezpečné vzdálenosti sundal vrchní zbroj. Poté se opět vyhoupl nahoru. "Budu mu přidržovat zbroj nad ranou. Ty uvolni popruhy na bocích a krku. Potom začni pomalu stahovat zbroj." Key s nemalým strachem tak učinila. Jakmile se pohroužila do praáce zapomněla na svůj strach a uvolněně hovořila jak s Hrotgarem tak s Antarionem. Ten jí prozradil, ze Brísengharr je synem pradraka Bri-Area a lidské ženy. To znamená, že je sice smrtelný, ale má obrovskou moc a nadání. S Hrotgarem se domluvila, že zbroj za cenu 15000 tisíc zlatých opraví do 14ti dnů. Zpola omámená odjela domů, aby zařídila vše potřebné. Když vysílala pomocníky nakoupit Kjaldskou ocel, uvědomila si, ze uplně zapomněla domluvit si zálohu! Velice ji v tom pomohl otec, který ji natolik věřil, že zastavil sve dílny, aby měla potřebnou hotovost. Zatímco Key čekala na ocel pracovala na zbroji s Rudým drakem. Nevěděla co je to za zbroj, protože Ber jí říkala, že jsou barvy od bíle dočerné. Ale nikoliv rudá. Je červená, fialová ale ne syté barvy.V noci se jí opět zdál podivný sen. Byla ve sve dílně, když v tom se rudý drak začal opět hýbat. Tentokrát se však nejen podíval na Key, ale začal ze zbroje vylézat! Nejdříve jeden spar, druhý, hlavička, křídla a nakonec i ocas byl venku. Poté se dráček postavil na zadní, roztahl křídla a vztyčil přední spáry před sebe. Jakmile to udělal začala rudá barva z něj téci proudem do pařátů, kde se zhmotňovala do obrovského, nádherně broušeného rubínu. Takového jehož teď již malou část Key použila, aby docílila rudé barvy. Když byl rubín celý a drak úplně bezbarvý, mrkl na Key a vsadil rubín na místo svého srdce! Poté se vrátil zpět na sve misto ve zbroji. Key se probudila zborcená potem a hned se běžela podívat na zbroj. Zhrozila se, kdyý viděla téměr dokončenou zbroj na níž byl bezbarvý drak! Nastěstí se vrátili pomocníci s ocelí a tak se Key mohla vrhnout do práce. Pracovala dnem i nocí a upadala do spánku vyčerpáním které se spíše podobalo bezvědomí než spánku. Tímto tempem dokončila zbroj za pouhé 4 dni! Jelikož měla jestě čas tak dokončila i zbroj s teď už bezbarvým drakem, aby ji mohla dat drakopánům. Tu noc měla zase sen. Zdálo se jí, že do dílny přišel podivný muž. Zdál se být bezbarvý jako duch. Tento muzž si oblékl zbroj, podíval se na Key a usmál se. "Teď už můžeš spát klidně." Když se Key ráno probudila byla zbroj pryč.I když podivné okolnosti, které se děli okolo zbroje Key znervózňovaly, rozhořčilo ji jeji zmizeni. Vydala se opět do pevnosti, aby odevzdala Antarionovi jeho zbroj a udělala drobné úpravy přímo na něm, ale také se chtěla dozvědět něco o zahadné zbroji a ohlásit její zmizení. Když dorazila k branám zjistila, že celá pevnost je v pohotovosti. Nechtěli ji pustit ani dovnitř. Až poté co řekla, že má zbroj pro Hrotgara ji vpustili. Zastavila u kovárny, kde se u Mistra dozvěděla, že všichni draci odlétli do boje proti zlu, které se objevilo na východě. Když se Mistrovi svěřila a řekla mu o podivných okolnostech okolo zbroje, vysvětlil ji situaci. Ta zbroj byla šance Irb-Angora dostat se zpět na zem. Tim, že opravila rudého draka a co hůř tím, že opravila zbroj celou, vpustila na zem i jeho bratra Bri-Area!Zdrcená Key se domluvila s Mistrem o prodeji zbroje pro Antariona. Mistr ji uklidňoval, že za to nemůže a Irb by se stejně dříve či později dostal zpět. To, že se zpět dostal i Bri je vlastne dobře, protože vždy byl protivníkem svého bratra a tak Irb nebude moci ovládnout celý svět, protože mu to Bri nedovolí a naopak. Ale take ji upozornil, aby to nikomu neříkala, protože by to lidé nepochopili a upadla by v nemylost nebo něco horšího. A tak se nešťastná Key vydala opět domů, kde vrátila otci peníze a odkoupila od něj jednu dílnu, kde stejně pracovala už jen ona. Po pár dnech heroldi po celé zemi rozhlásili, že vstupujeme do války. Proto potřebovali veškerou podporu - jak materiální, tak lidskou. Key, která měla výčitky svědomí a přece jen i nějaké zkušenosti s drakem, se ihned přihlásila. Domluvila se, že bude pomáhat přímo v pevnosti jak drakopánům tak heroldům, protože má nějaké zkušenosti s opravami dračích i lidských zbrojí a zbraní. Opět cestovala do Ilna, kde měla pomáhat Mistru kováři. Tam ji přidělili samostatnou kovárnu i s domem. Jelikož tato kovárna nebyla dlouho používána, musela ji Key zprovoznit a roztřídit věci, které se tam za ty léta uskladnili. Při tom objevila nádherný drakopánský meč celý z pravostříbra a obrovskou skříň, která stála čelem u zdi, ale hlavně byla celá z Kjaldské oceli! I s vydatnou pomocí se Key nepovedlo s touto skříní ani pohnout. Vydala se proto za Mistrem pro pomoc a povolení ji rozebrat."To je výborný nápad! Vím o té skříni a pokud vím je prázdná. Pošlu s Tebou Baldrina. Je to docela šikovný čarokovář." Key s Baldrinem vyklidili cestu ke skříni a připravili kotel. Baldrin řekl Key, že tu skříň rovnou roztaví a v tom stavu přemístí do kotle! Key nahřála kotel a pak jen pozorovala Baldrina. Ten se soustředil a ukázal na skříň. Po chvíli se v místnosti oteplilo, skřríň začala rudnout a pomalu se roztékat. Key s úctou sledovala jak Baldrin rozpustil celou skříň, tuto roztavenou ocel zformoval do oválu a pomalu ji "přeléval" do syčícího kotle. "Chceš tu ocel zchladit? Ne dekuji. Byl si úžasný. Já ji hned zpracuji." Baldrin se s úsměvem rozloučil a Key se ponořila do práce. Jelikož měla připravený vzor na šupiny dračí zbroje, rozhodla se, že všechnu ocel zpracuje na ně. Pracovala rychle, aby ji ocel nevychladla pozdě v noci, když ji všechnu zpracovala, zjistila, že by vystačila na celou zbroj malého draka. Měla celou kovárnu plnou dračích šupin. Pocítila obrovský hlad a uvědomila si, že celý den nic nejedla. Když se propletla ven, byla hluboká noc. Dva strážci ji prozradili, že jídlo sežene ráno ve vojenské jídelně. Když viděli jak je Key hladová, jeden se nad ní slitoval a dal jí svou svačinu. Key se s mnoha díky odplížila do postele. Už už se chtěla natáhnout, když si všimla že na posteli leží ten drakopánský meč, který obdivovala odpoledne. Nechtěla mít už nic společného s takovými věcmi a proto se rozhodla, že ho hned ráno odnese Mistrovi!Ráno Key probudilo sluníčko. Se zavřenýma ocima vychutnávala sluneční paprsky na tváři. Začala mít pocit, že něco není v pořádku. Přemýšlela co to je a pak ji to došlo. Když šla v noci spát pomalu se přez šupiny nedostala do postele. Jasně si vzpomínala, že zabarikádovala celé okno. Tak odkud se bere to sluníčko? S obavami pomalu otevřela oči. Kovárna byla prázdná! Rychle vstala zabalila meč a vydala se k Mistrovi. Sotva vyšla ze dveří nahrnula se k ní spousta lidí a gratulovala jí k dobré práci. Key jen konsternovaně zírala na dračí zbroj, která byla před jejím domem. Byla složená a vypadala jako by byla na drakovi.Key se propletla davem a pospíchala za Mistrem. Ten vyslechl její vyprávění. "No vypadá to, že ta skříň nebyla prázdná. Podle všeho tam bylo ocelové vejce. Vejce, které snesla Aur-Orisea - Hvězdná dračice. Tys z té oceli udělala draka jehož otcem je Bezejmený. Pikantní na tom je, že ocelový drak Tě považuje za svou matku a Baldrina za otce. On ho "zahříval svým dechem" a ty jsi ho "něžně hladila". Proto se Ti ten meč dostal do postele. Tento meč byl považován za ztracený. Je to Grímhaldr - meč Sedmera plamenů, ten nejslavnější, kterým Njord Urkson zabil Alb-Arien a poté se stal odznakem Vrchního drakopána/drakopánky (nosila ho i Celesta "Hvězdička", která s ním nakonec zabila "Hvězdnou"). Je považován za prokletý, protože tento meč v rukách své paní zabil jejího draka. Hvězdička byla jedinným jezdcem, který zabil svého draka. I když k tomu měla pádný důvod a zachránila tím svět, žádný jiný Drakopán by to nikdy nedokázal!Ocelový drak teď odpočívá, protože spotřeboval obrovské množství energie. Chceš tím říci, že až se probudí bude hledat svou matku - mě? Je to mozné, proto jsme ho dali přenést do Velkého sélu, aby neublížil lidem a okolí. Počkat! Vy jste ho přenesli? Znamená to, že až se probudí nejen že tam nebude jeho "matka", ale on sám nebude tam, kde se uložil. Bude zmatený a vystrašený!! Strach se snadno změní v zlobu. Musím se okamžitě dostat k němu než se stane něco hrozného! Ten meč si pro jistotu vezmu sebou, díky Mistře." Key v rychlosti zabalila meč a vyběhla z kovárny. Byla kus od vchodu, který strážili dva drakopáni, když uslyšela nářek ocelového draka. Strážci u vchodu vypadali, že mají za úkol nikoho nevpustit. Tvářili se dost neústupně. Ze Sálu se ozval další nešťastný nářek draka. Key neváhala za běhu strhla z meče hadr a prokázala se jím dvěma strážcům. Ty když uviděli, že má meč vrchní drakopánky zasalutovali a vpustili Key dovnitř. Ta aniž zpomalila kolem nich proběhla. K jejímu draku ji bezpecně vedl jeho nářek.Po chvíli se jí naskytl podivný obrázek. Viděla ocelového draka jak se vzpíná nad čtařmi drakopány, kteří se ho marně snažili uklidnit. Ostatní obezřetně stáli stranou a teď udiveně zírali na Key, která s mečem v ruce běžela k drakovi. Key aniž zmírnila běh zahodila meč, aby draka nepolekala a úpěnlivě mluvila k drakovi. "Klid miláčku, nic se neděje... Už jsem tady, neboj se tohle je tvůj nový domov. No tak miláčku, klid. Uklidni se. Nezlob už a pojď ke mě". Proběhla kolem zkoprnělých drakopánů až ke drakovi. Ten se k jejich obrovskému údivu opravdu uklidnil a sklonil svou neviditelnou hlavu, aby ho Key mohla hladit. Jeden z drakopánů se vzpamatoval. Chytl Key za paži, že ji odvede do bezpečí. Ocelový drak hrozivě zařval a v plne výšce se vztyčil nad nebohým drakopánem. Key si uvědomila hrozící nebezpečí. "Ne to je přítel. Miláčku, nechce mi ublížit, chce mě chránit! On mě zná jen bez draka, tak si myslí, že jsem slabá a bezbraná. Klid miláčku, jsi mezi přáteli.." Drakopán s hrůzou v očích pozoroval jak smrtelný útok na něj skončil stejně z nenadání jako začal. "Možná by si mě mohl pustit nemyslis? Nechci ho zbytečně rozčilovat. Už je zmatený dost." Měkce Key promluvila k drakopánovi. Ten ji opravdu pustil a všichni ustoupili aby Key mohla uklidnit ocelového draka.Když byl ocelový drak uchlácholen. Přistoupila ke Key Berenna, která ji podávala meč. Pojď se mnou. Key jen kývla hlavou, tušila obrovský průšvich. Její obavy se ještě zvýšily, když zasmušilá Berenna ji beze slova zavedla do truního sálu. Key před královnou poklekla zatímco Berenna ke královně přistoupila a něco ji pošeptala. Kralovna se přísně podívala na Key "Ukaž mi svůj meč. Má paní dovol a... Tvůj meč!" Key nezbylo nic než předstoupit před královnu a ukázat meč. "Viš co je to za meč? Ano má paní. Dobře. Tak jistě víš, co stane, pokud někdo má v rukou tento meč! Ano ma Paní, dovolte, abych Vám to vysvětlila. Poklekni! Má paní...! Poklekni!!" Key poklekla před kralovnou a sklonila hlavu. Královna pozvedla meč. Key jen odevzdaně zavřela oči. Královna položila meč Key na rameno "Ve jménu Ohně, Stromu a Hvězdy tě Keyteen Merquinne de Jarre pasuji na Rytířku Bílé hvězdy. Povstaň." Key vztala a v mrákotách odešla ze sálu. Nenapadlo ji nic nežz se vrátit ke svému drakovi. Potřebovala si urovnat myšlenky a uklidnit se. Kdyz byla Key u ocelového draka uvědomila si, že ho vlastněe nemůže slyšet. Byl složen jen z částí zbroje. Ještě k tomu ta zbroj byla malá. Udivilo jí, že před tím slyšela jeho nářek. I teď věděla jak se cítí. On ten drak nebyl ocelový jak všichni tvrdili... Ano měl na sobě ocelovou zbroj, ale pod ní byl on sám - byl to Průzračný drak. A tak mu také začala říkat. Postupně jak mu začala otvírat své srdce "viděla" jak se tváří. Měl obrovský hlad! Key oslovila prvního drakopána, kterého spatřila. "Zdravím Tě já jsem Key. Potřebovala bych pomoci. Průzračný drak má hlad. Kde bych sehnala něco k jídlu? Já jsem Kastus. Jídlo není problém, ale co jí? Hmm to nevím. Právě se vylíhl. No tak pro začátek zkusíme to co jí ostatní draci a uvidíme." Kastus se na Key usmál a řekl že to zařídí. Key se vrátila ke svému draku. "Tak miláčku zařízeno. Za chvíli ti přinesou... A jéje čímpak to budeš jíst?" Drak nešťastně zamrkal očima. "To nevadi miláčku něco vymyslíme. Nebuď smutný." Key všemožně skrývala své obavy o Průzračného, aby ho ještě více nerozrušovala.Kastus přivedl jednu ovci. Průzracný na ni bezradně koukal. "Tak to alespoň zkus miláčku." Drak natáhl svůj krk, otevřel čelisti a pokusil se ovci pozrít. Key "viděla" zže Průzracny ji má celou v tlamě. Pak drak sklapl čelisti, které prošli skrz ovci. Ta padla mrtvá k zemi bez jediného zranění! "Viděl si to Kaste? Průzracný pojídá Stíny! Ano. Víš co to znamená? Jaký má dech? Myslim, že ano. Jeho dech je Smrt... Kaste mohu si s Tebou promluvit? Proč ne? Slyšel si Průzračného, tehdy jak jsem k němu poprvé přišla? Jak naříkal? Ne. Žadný zvuk. Zdálo se mi... pocítil sem strašný smutek. To je ono. Můžes ho slyšet ale ne ušima, poslouchej srdcem. Ale o tom jsem s Tebou nechtěla mluvit. Máme problém a to veliký! Potřebuji pomoc." A tak Key řekla Kastovi jak přišla k svému titulu a že netuší co má dělat. Dozvěděla se, že má velet v boji. Letět v čele bojovníků. Kastus ji přislíbil pomoc... Jak šel čas dozvídala se Key zajímavé informace. Některé byly veselé jiné smutné. Nejbolestivější byla ztráta Hrotgara s Antarionem. Útěchou bylo, že Antarionovi dva synové, dvojčata, stále žili. Velice ji potěšilo že na jednom z nich na Hankëovi jezdil Kastus a na druhém na Angrinovi jeho pravá ruka Ankhar Dále Key potěšil důvěrný vztah mezi Berennou a Kastem. Jedna novinka ji přímo vyrazila dech!!! Při rozmluvě s Mistrem Brísengharrem se dozvěděla od něj pravdu. "Key, ukážu ti jedno malé kouzlo... Vlastně ani nemusím. Není to na mě moc vidět, ale nevládnu pravou paží mám ji zlomenou. A teď přeci jen to kouzlo." Překryl si svou tvář rukou, jakoby naznačoval odkrytí závoje. Čim více odkrýval postupně se jeho obličej měnil. Vypadal podivně známě... celý zjizvený a potetovaný. "Ano byl jsem to já. Dříve než mě zabiješ, dovol mi to vysvětlit." Key si vzpomněla na odlišnou a přeci tak podobnou situaci, kdy ji královna pasovala... Nenechala ji to vysvětlit. Proto zklidnila svou mysl a srdce. "Prosím. Poslouchám. Dobře. Irba se nelze zbavit. Musí žít, aby mohl odtud navěky zmizet. Jinak to nejde. Tebe jsem chtěl jako vrchní drakopaní. Ano já jsem ti podstrčil jak meč, tak ocelové vejce. Ale já nejsem vojevůdce." Zvolala Key. "O to právě jde! Přemýšlej. Co udělá sedlák, když se na něj rítí voják s napraženým mečem? No uteče... ale... Přesně. Oba bratři spolu jsou nepřemožitelní. Ty zabráníš zbytečnému krveprolití".
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)