Samoodbavovací kiosek (latinsky devoticoacente, hebrejsky: לקלל קיוסק, arabsky: لعنة كشك) je jedním ze stěžejních vynálezů lidské civilizace. Slouží k okulentním praktikám, komunikaci s Bohem, a podle profesora Philippea Moreelse i k urychlení odbavování cestujících, ovšem důkazy pro toto odvážné tvrzení prozatím chybí.
Samoodbavovací kiosek (latinsky devoticoacente, hebrejsky: לקלל קיוסק, arabsky: لعنة كشك) je jedním ze stěžejních vynálezů lidské civilizace. Slouží k okulentním praktikám, komunikaci s Bohem, a podle profesora Philippea Moreelse i k urychlení odbavování cestujících, ovšem důkazy pro toto odvážné tvrzení prozatím chybí. thumb|300px|Samoodbaovací kiosek Prvopočátky samoodbavovacích kiosků pocházejí již z období raného neolitu, kdy údajně sloužily k polyteistickým rituálům. Jako první dochovaný důkaz o používání kiosků však považujeme nález pocházející z období kolem roku 1600 př. n. l. Jedná se o komplex 28 kiosků tvořící dohromady kružnicový tvar. Tento úkaz se nachází u soutoku řek Nadder a Bourne v jihozápadní části Anglie. Dle historiků jde o pozůstatek druidského kmene Sitů, kteří jsou považováni za zakladatele okulentního kioskářství (více o kmeni Sitů pojednává samostatný odstavec). V dnešní době se Sitské kiosky staly vyhledávaným turistickým cílem, známějším také pod názvem Stonehenge.