thumb|left|184px|schéma ScimitaruTrup stíhačky se skládal ze dvou oddělitelných částí. Pilot a střelec seděli v té přední, která zároveň sloužila jako záchranný modul. K trupu byla připojena dvě prodloužená křídla. Větší obratnost stíhačce dodávaly připojené repulzorové trysky. Kvůli méně prostornému trupu nemohly Scimitary nosit velká protonová torpéda a bomby, kromě raket shazovaly pouze menší granáty a termální detonátory.
thumb|left|184px|schéma ScimitaruTrup stíhačky se skládal ze dvou oddělitelných částí. Pilot a střelec seděli v té přední, která zároveň sloužila jako záchranný modul. K trupu byla připojena dvě prodloužená křídla. Větší obratnost stíhačce dodávaly připojené repulzorové trysky. Kvůli méně prostornému trupu nemohly Scimitary nosit velká protonová torpéda a bomby, kromě raket shazovaly pouze menší granáty a termální detonátory. Ve vesmíru byl Scimitar rychlejší než jiné bombardéry série TIE, v atmosféře letěl rychlostí 1 150 km/h, při střemhlavém letu ještě o 100 km/h rychleji. Protože stíhačka mělo pouze jeden iontový motor, nepoužívala se v jehím názvu zkratka TIE.