| rdfs:comment
| - Ředitel továrny Dubenko si pozval vedoucího martinského oddělení a mlčky mu podal silný sešit. Byl to návod k tavení a válcování ocele nové značky. „Budeme tavit ocel nového složení, soudruhu Krajněve," pravil Dubenko, „pancéřovou ocel na stavbu tanků." Ač mluvil tónem, který nepřipouštěl námitek, Krajněv přece podotkl: „Petře Ivanoviči, vždyť ale naši oceláři takovou ocel nikdy netavili." „Budou tedy tavit. Válka ji potřebuje." Telegram lidového komisaře o splnění tohoto zvláštního úkolu v týdenní lhůtě Dubenko úmyslně zamlčel. „Za tři dny od vás očekávám první tavbu, Sergeji Petroviči." „To snad ne, Petře Ivanoviči. Jen návod se musí číst dva dny," poznamenal vedoucí oddělení, potěžkávaje v ruce objemný sešit. „číst budete v noci a ve dne budete konat přípravu," pravil ředitel. „Tak tedy
|
| abstract
| - Ředitel továrny Dubenko si pozval vedoucího martinského oddělení a mlčky mu podal silný sešit. Byl to návod k tavení a válcování ocele nové značky. „Budeme tavit ocel nového složení, soudruhu Krajněve," pravil Dubenko, „pancéřovou ocel na stavbu tanků." Ač mluvil tónem, který nepřipouštěl námitek, Krajněv přece podotkl: „Petře Ivanoviči, vždyť ale naši oceláři takovou ocel nikdy netavili." „Budou tedy tavit. Válka ji potřebuje." Telegram lidového komisaře o splnění tohoto zvláštního úkolu v týdenní lhůtě Dubenko úmyslně zamlčel. „Za tři dny od vás očekávám první tavbu, Sergeji Petroviči." „To snad ne, Petře Ivanoviči. Jen návod se musí číst dva dny," poznamenal vedoucí oddělení, potěžkávaje v ruce objemný sešit. „číst budete v noci a ve dne budete konat přípravu," pravil ředitel. „Tak tedy za tři dny," a vstal na znamení, že se rozmluva skončila. Ředitel obyčejně souhlasil s lhůtami, které si pro splnění jeho příkazu zaměstnanci sami určili, ale potom neúprosně vyžadoval, aby tyto lhůty byly přesně dodrženy. „Já jsem vám lhůtu neurčoval," říkal v takových případech. A nyní určil sám lhůtu, která ohromovala svou krátkostí. „Za tři dny to neudělám," řekl přímo Krajněv. „Zkuste to neudělat," suše odpověděl ředitel. Sergej Petrovič nepoznával ani tón jeho hlasu, ani výraz jeho tváře. Takto viděl ředitele po prvé. Když se Krajněv vrátil do svého oddělení, sezval všechny své spolupracovníky, mistry a vedoucí směn a seznámil je s novými pokyny. „Vždyť se tady musí všechno obrátit vzhůru nohama," řekl rozčileně mohutný, rozložitý vrchní mistr Opanasenko, jenž se sotva vešel na židli. „A kam budeme dávat odlitky, Sergeji Petroviči?" otázal se slévačský mistr. „Obyčejně je dáváme přímo do válcovny, a teď je bude třeba několik dní držet v jamách. A kde budeme kopat jámy?" Ihned vzniklo mnoho nesnází. Krajněv pozorně naslouchal úvahám svých podřízených a nechal je debatovat. Propracování pokynů bylo skončeno pozdě v noci. Vedoucí oddělení zavřel sešit a pozorně pohlédl na shromážděné. Na tváři vedoucího mistra, znepokojeného složitostí práce, se jevily zřejmé rozpaky. Při pohledu na něj se Krajněv usmál a několika slovy krátce objasnil podstatu nového postupu. Opanasenko se vzmužil. „Tak je to mnohem srozumitelnější," pravil. „Uděláme to"...
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)