S nápadem na podzemní dráhu přišel již v roce 1923 místní cestovatel Franta Vopršálek, který starostovi napsal dopis: "Byl jsem v Londýně, mají tam takovou podzemní dráhu." Osvícené žďárské zastupitelstvo se ihned nápadu ujalo a začalo budovat podzemní koňskou dráhu. Když byla v roce 1925 slavnostně otevřena (tehdy obsahovala celé dvě stanice) zjistili žďárští inženýři pracující na stavbě, že něco není v pořádku. Později se k problému vyjádřili takto: "Do prdele, větrání!" Po dohodě se žďárským starostou byla tedy zadušená koňská síla nahrazena sílou otrockou. Jak ale velmi vtipně poznamenali dánští vědci při návštěvě Města Žďáru, "i lidé potřebují dýchat." Po značném neúspěchu byl projekt žďárského metra odložen a zapomenut.
S nápadem na podzemní dráhu přišel již v roce 1923 místní cestovatel Franta Vopršálek, který starostovi napsal dopis: "Byl jsem v Londýně, mají tam takovou podzemní dráhu." Osvícené žďárské zastupitelstvo se ihned nápadu ujalo a začalo budovat podzemní koňskou dráhu. Když byla v roce 1925 slavnostně otevřena (tehdy obsahovala celé dvě stanice) zjistili žďárští inženýři pracující na stavbě, že něco není v pořádku. Později se k problému vyjádřili takto: "Do prdele, větrání!" Po dohodě se žďárským starostou byla tedy zadušená koňská síla nahrazena sílou otrockou. Jak ale velmi vtipně poznamenali dánští vědci při návštěvě Města Žďáru, "i lidé potřebují dýchat." Po značném neúspěchu byl projekt žďárského metra odložen a zapomenut.