| abstract
| - Gumýdci jsou velmi rozšíření domácí škůdci. Jejich charakteristickým rysem je nervy drásající vřískání zdánlivě připomínající lidskou řeč. Z toho důvodu jsou mnohými mylně považováni za myslící bytosti. Shlukují se do stád. Scházejí na jednom místě, kde si navzájem dokazují dominanci vřískáním. Zajímavé je, že samci se neperou o samice, ale pouze o teritorium. Jejich rozmnožovací návyky nejsou známé. Několik vědců v čele s doktorem Oplzlákem se pokoušelo zjistit tyto návyky pomocí radioaktivní metody nuklidu Bursíku 666. Po odhalení cesty tělních tekutin rentgenovým přístrojem shledal výzkumný tým rozmnožovací cyklus za natolik nechutný, že okamžitě ukončili výzkum, zavázali se mlčením a spálili své diplomy. Všudypřítomným reportérům se podařilo pouze odhalit, že výzkumníci zvracejí při pohledu na hořčici. (Ti slabší i při pohledu na houskový knedlík.) Z evolučního hlediska se gumýdkům podařilo přežít, protože se přizpůsobili tvaru lidského těla a infiltrovali mezi jedince druhu Homo neanderthalensis. Několika z nich se podařilo s neandrtálci spářit (jedinci Homo neanderthalensis poté spáchali kolektivní egoistickou sebevraždu, když si uvědomili, co se stalo). Mozek Gumýdků zakrněl. Přes velkou snahu s opravdu pozitivním přístupem se nepodařilo prokázat, že tito tvorové mají inteligenci. Nicméně v dnešní době je prokazatelné, že jsou schopni zapamatovat si několik vět a ty donekonečna opakovat. Rozdíl oproti papouškům je, že opakují jen věty, které chtějí: Jestli si někdo myslí, že tohle budu tolerovat, tak já říkám, že tohle tolerovat rozhodně nebudu! nebo Toto je vláda komiky a hazardu v jednom! či Republiku si rozvracet nedáme. Silná genetická degenerace způsobuje poškození dutin, kde by se teoreticky (neprokázáno!) měly nacházet orgány zodpovědné za rozumovou složku. Částečně je poškozena i pohybová soustava. Proto je pro ně nezbytně nutné neustále sedět a pohybovat se po komunikacích zvýšenou rychlostí (kvůli vyměšovacímu cyklu). V současnosti je z fyzického hlediska od lidí odlišuje pouze omezená škála grimas, kterými vyjadřují pouze základní pocity jako: Pozor! Gumýdci se často pletou s Gumídky. Gumídci jsou pozitivní, světlé protějšky všeobecně známých gumýdků. Známé kreslené postavičky byly nepochybně postaveny na nejznámějších gumýdcích. V zápětí se však animátoři omluvili, poněvadž i tak nehmotným kresleným postavičkám vznikla existeniální škoda při jakémkoli spojení s gumýdky. Věda zabývající se chováním Gumýdků se jmenuje politologie. Jejich pitoreskní chování je se zájmem sledováno širokými zástupy pracujících. Některé pseudovědecké teorie se zaobírají myšlenkou, že jsou jako lumíci. S tím rozdílem, že přebyteční gumýdci se nezabíjejí sami skokem ze skal (k velkému zklamání národa), ale ostatní zabíjejí přebytečné hlasováním. Bohužel podle dosavadních výsledků to vypadá, že odhlasované neznamená uskutečněné. Jsou oblíbeným společenským tématem při pohřbech , při oduševnělých debatách, v hospodě. A vůbec tam, kde se rovněž konzumuje alkohol. Několik skutečných nadšenců nepotřebuje ani pít. O psycho-patologické mentalitě Gumýdků pojednává dokumentární seriál ČT1 s názvem: Otázky Václava Slezsovce.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)