| abstract
| - Kapitán Jean-Luc Picard přichází na hlavní můstek lodi Enterprise-D a s ustaraným výrazem ve tváři se posadí do svého kapitánského křesla. Toho si všímá poradkyně Deanna Troi a ptá se ho, co jej trápí. Kapitán jí po chvílí odpoví, že má odůvodněné starosti. Na to Deana reaguje dotazem, jestli se tyto problémy týkají Worfa nebo komandéra Rikera. Od kapitána se doví, že se to týká obou a že bude lepší, když se bodou určité prvky klingonské povahy ignorovat. V té době se Worf a Riker prodírají divokou krajinou, až dorazí k poničené stavbě. K té se plíží velmi opatrně, jako kdyby měli z něčeho strach. Schovávají se za terenní překážky a vzájemně se kryjí. Tu nenápadně pokyne Worf Rikerovi a ten se skryje mezi velký kámen a rostlinstvo. Worf postupuje k zřícenině sám a Riker ho z úkrytu pozoruje. Pod prvním schodem Worf nalezne ukrytou obrněnou ocelovou nástavbu na ruku. Když si ji pomalu nasazuje, ozve se náhle výkřik Rikera "Nahoře. Pozor!". Worf vzhlédne, kotoulem se přemístí a když se ohledne zpět na místo, kde byl dříve přikrčen, uvidí obludu s tváří podobnou kostlivci. Ta drží v ruce útočnou sekyru, se kterou se na Worfa vrhá. Povalí ho na zem, avšak Worfovi se ho podaří odkopnout. Riker vyskočí ze svého úkrytu a běží Worfovi na pomoc. Rozpoutá se mezi nimi bitva, ke které se v krátké době připojí další obluda s velkým kyjem. Jednu z nich se Rikerovi podaří odrazit, avšak Worf je na tom vemi špatně. Obluda jej přimáčkne ke zdi a sekyru se mu snaží zaseknout do krku. Na poslední chvíli Worf útok odrazí, srazí obludu k zemi a vyrazí jí zbraň z ruky. Ihned přiskočí, zvedne odhozenou sekyru a zle se kolem sebe rozhlédne. V této chvíli pochopí Riker, že Worf se dostal do bojového tranzu. To se ukázalo jako oprávněné, protože Worf chce napadnou samotného komandéra. V tomto okamžiku komandér Riker vykřikne "Cvičení skončilo!". Worf, jako by to neslyšel, dále útočí na Rikera. Riker opět vykřikne "Pohov poručíku!". Teprve v tomto okamžiku se Worf vzpamatuje a odhazuje na zem zbraň. Komandér dává pokyn k otevření dveří od simulátoru a ptá se Worfa, zda takto cvičí denně. Worf mu odvětí, že obvykle má ještě náročnější cvičení, ale že je to pro něho příliš soukromá záležitost, kterou nehodlá s nikým sdílet. Riker to chápe. Na závěr přikáže Worf počítači, ukončit a uložit program. Poté Worf vyzve Rikera, aby odešli a Riker odpoví "...až po vás" a pustí Worfa pro jistotu před sebe. Mezitím loď Enterprise-D míří ke kvadrantu Morgana, části Galaxie, kterou loď Federace s lidskou posádkou doposud nenavštívila. Volný čas posádka využívá k podrobnějšímu zmapování oblasti. Při této příležitosti Dat objevi oblast temnoty. Oznamuje to kapitánovi. Komandér Riker doplní Datův údaj o to, že se to znovu objevuje a mizí a nelze v tom objevit žádnou zákonitost, takže nelze přepovědět, kdy se tento úkaz znovu objeví. Picardovi je to vše divné a proto dává příkaz oblast zobrazit. Nejdříve na hlavní obrazovce nic nevidí, avšak po zvětšení sektoru 285 se objeví, podle ohodnocení Crushera, něco jako ....vesmírná díra. Picard uvažuje, že se již setkal s červí dírou, ale že tohle vypadá úplně jinak. Na dotaz, co indikují senzory lodi, Dat odpovídá "Nic pane. Nic!". Picard se opět obrátí na Data a zajímá se, jak má chápat jeho reakci, zda tím chce říci, že je to "nehmotné"? Upozorňuje, že přece musí být přítomna nějaká forma energie. Dat na to reaguje, že senzory nezaznamenyly přítomnost ničeho, tedy žádnou hmotu ani energii jakéhokoliv druhu. Riker poznamená, že když je to díra, musí mít tvar - výšku, šířku a hloubku. Avšak Dat Rikerovi oponuje, že možná ano, ale toto nevykazuje nic. Picar odpoví, že toto nemůže být závěr vědeckého pozorování. Dat se obrací na kapitána Picarda s poznámkou, že nejzákladnější a nejcennější konstatování ve vědě je - "Já nevím". A uzavře to tím, že skutečně neví, co to je. Wesley Crusher reaguje dotazem, že kdyby to byla obyčejná díra ve vesmíru, nebylo by pak za ní něco vidět? Tento názor Picard kladně ohodnotí a obrátí se na Troi, co ona tomu říká. Bohužel ani Troi nic necítí. Riker navrhuje zjistit, zda neexistuje nějaký záznam v databázi palubního počítače, že by se s obdobným úkazem již lodě Federace někdy setkaly. Dat databázi pohledá a může jen konstatovat, že něco obdobného není zaznamenáno. Kapitán Picard se rozhodne k tomuto tajemnému objektu přiblížit na menší vzdálenost. Riker s tím souhlasí a požádá Crushera aby zpomalil na poloviční impuls a provédl přibližovací kurz k ....tomu ...., ať je to cokoliv. Po určitém čase dává kapitán příkaz vypustit průzkumnou sondu a udržovat loď na pozici, které dosáhla. Worf vypouští sondu, její přístroje ukazují správně, ale náhle sonda zmizí. Worf ihned žádá o vyhlášení pohotovosti, avšak kapitán Picard se podiví Worfovu návrhu, protože jak sám konstatuje, všechny systémy lodi pracují normálně. Worf své prudké unáhlení vysvětluje tím, že zná jednu starou klingonskou legendu o gigantickém černém vesmírném stvoření, které požírá celé lodi. Přítomni na můstku se této legendě podivují, a Worf nakonec souhlasí s tím, že to není nápad hodný dobrého šefa bezpečnosti. Na to kapitán příkazuje Worfovi vypustit další sondu, tentokrát třídy 1 s úplným senzorovým vybavením. Avšak vše se opakuje, sonda opět po chvíli mizí a to ještě rychleji než v prvém případě. Na podkladě okamžiku zmizení sond Crusher stanoví hranici objektu a navrhuje letět blíže. Kapitan návrh schvaluje, ale povoluje jen raketový pohon. Riker dává za pravdu Worfovi, že opatrnost je na místě. Na základě toho Picard opět zastaví loď a praporčík Wesley Crusher má nadále udržovat pozici. Po chvíli se lodí prožene ostrý zvuk, nastane krátkodobý výpadek systémů lodi a na dotaz kapitána, co se děje, Dat odpoví, že "...ať je to cokoliv, jsme zřejmě uvnitř....". Picard ihned volá všechna pracoviště, avšak žádné neodpovídá. Po krátké době je komunikace po lodi obnovena. Když se situace stabilizuje, dává Picard příkaz dále objekt zkoumat. Prvním závěrem je, že se to jeví, jakoby se to rozpínalo do nekonečna. Zde si Riker vzpomene na hodiny Historie starověku, které navštěvoval na Hvězdné akademii. Zde jim bylo přednášeno o době, kdy lidé ještě věřili, že Země je placatá, a že slunce se otáčí kolem ní. Z této doby také pochází pověst, která říká, že když se loď bude plavit příliš daleko do oceánu, přepadne přes okraj světa. Za tím místem mají žít jen draci. Picard tento příběh ještě doplní o to, že když se kapitán odmítl vrátit, chtěla ho posádka pověsit na ráhno. Riker ho s usměvem ujistí, že zde to nikoho nenapadlo a Picard škodolibě odpoví, "To se mi ulevilo, ...". Mezi tím Wesley zjistí, že ztratili spojení s vnějším prostorem. Riker přikazuje veškeré výzkumy přerušit a rozhoduje, že se zde nezdrží déle, než je to nutné. V tomto kritickém okamžiku příchází na můstek doktorka Pulaski. Kapitán se jí ptá, jestli ví co se stalo. Přiznává, že o tom slyšela, ale nerozumí tomu. Upozorňuje kapitána, že i když není velící důstojník, že by se o něco pokusila. Proto jí dá kapitán možnost. Začne dávat pokyny Datovi, ale k ničemu to nevede. Nakonec se obrátí na kapitána se slovy "Ví ten stroj vůbec, co dělá?". Kapitán jí odpoví, že Dát ví přesně, co dělá. Proto se doktorka za svá slova Datovi omluví a své neobratné vyjádření vysvětlí tím, že není zvyklá pracovat z neživým zařízením, které .... a ještě to zpřesní tím, že Datovy záznamy říkají, že je živý a to že musí přijmout. Po krátké diskuzi se kapitán rozhodne vrátit zpět s tím, že Flotila sem může později poslat nějakou loď na průzkum. Wesley dostane příkaz nastavit kurz na hvězdný systém Cornelia. Ale ať je nastavena jakákoliv rychlost a směr, loď se stále nachází v neznámém neprůhledném objektu. La Forge prověřuje správnost chodu motorů, Dat přepočítává uletěnou vzdálenost, měli by být již dávno mimo černou oblast, avšak hvězdná obloha se ne a ne objevit. Kapitán proto dá příkaz znovu loď zastavit a na Datův návrh vypustí stacionární maják, aby získali pevný referenční bod. Maják byl vypuštěn na zádi loďi a když se hvězdná loď dá opět do pohybu, tak jej na můstku slyší zezadu, avšak po chvíli se zvuk a tedy i maják objeví před lodí. Z toho vyplývá, že loď musí lítat do kruhu. Po chvíli Worf hlásí rušení vycházející z blízkého okolí lodi. Domnívá se, že by to mohla být jiná loď, která má maskovací zařízení. Že by to byli Romulané? Riker vyhlašuje poplach a přikazuje zvednout štíty. Náhle se loď demaskuje a objevuje se na obrazovce. Opravdu Romulané. V zápětí zaútočí na Enterprise-D. Pikard rozkazuje opětovat palbu. Jsou vystřelena torpéda a útočící loď se podaří zničit. K velkému překvapeni ale Dat hlásí, že senzory neidentifikují žádné trosky ze zničené romulanské lodi. V dalším okamžiku Worf oznamuje, že se opět blíží další loď. K velkému překvapení všech je to loď Federace, NCC 1305-E (Yamato). Nedaří se s ní navázat spojení a po jejím dálkovém průzkumu vypadá, že by na ní mělo být vše v pořádku až na to, že na ní není život. Picardovi a Rikerovi začíná být vše velmi podivné a proto Riker požádá o svolení vypravit na palubu Yamato průzkumný tým. Ihned se tam s Worfem nechávají přenést a doufají, že na ní naleznou odpovědi k nevysvětleným jevům. Po přenesení nacházejí loď skutečně prázdnou, ale přesto slyší výkřiky a zjišťují že loď není vyrobena z tritania, jako je tomu u lodí Federace, ale z nějakfého neznámého materiálu. Riker se pokusí navázat spojení s Pikarem, ale spojení je slabé a přerušované. Picard dává příkaz je ihned navrátit na Enterprise, avšak šéfu přepravy se je nadaří zaměřit. Mezitím Riker s Worfem dále prozkoumávají neznamou loď a přitom zažívají podivné věci - nacházejí se jinde než mají být, můstek lodi je jna jiném místě než by měl být, přešli z jednoho můstku na další... . V témže okamžiku se velení Enterprise objevují opět na hlavní obrazovce Enterprise. Kapitán chce ihned přenést Rikera a Worfa zpět, aby mohli odletět. Když se jim po několika marných pokusech podaří navázat spojení na přenos, tak naopak začne mizet lod Yamato. Naštěstí transport výsadku zpět na Enterprise-D se podaři, ale neznámá loď zmizela a s ní i pohled na hvězdy. Všichni již jsou rozčíleni, nejvíce Riker. Začínají si uvědomovat, že se nacházejí v něčem, co si s nimi dělá co chce. Mezitím se několikrát objeví hvězdná obloha, avšak než k oknu dolétnou, díra se opět uzavře. Proto kapitán dává příkaz loď zastavit a obrátí se znovu na Troi, zda necítí nějakou cizí přítomnost. Troi ohlašuje, že nyní cítí něco neobyčejného s tak silnou inteligenci, že jí to uniká. Pulaski to zhodnotí, že tedy jsou "pokusní králící" a Troi to potvrdí. Podle Pulaské to vypadá, jako by s nimi někdo dělal laboratorní testy. V témže okamžiku se na hlavní obrazovce zjeví podivná tvář. Překvapené posádky se ptá, proč se leká, vždyť si dala velkou práci, aby vypadala jako oni. I když se bytost objevila na obrazovce, senzory stále nic nezaznamenávají. Picard se představuje a žádá o totéž neznámou bytost. Ta se představí jako Nagilum. I přes další žádost o vysvětlení co je a kdo je, Nagilum se jen zabývá stavbou těl posádky Enerprise. Ukazuje se, že celé velení můstku zná podle jména, jen u doktorky Pulaski se pozastaví nad tím, že její tělo je jiné než u ostatních. Pulaskí na to řekne, že je žena. Nagilum odpoví, že tomu rozumí - samec a samice a zajímá se hned o způsob rozmnožování. Toto Picard odmítá a Nagilu oznamuje že, ať je cokoliv, jeho skutky nejsou vítané. Opět nijak nereaguje a jen se ptá, jestli je pravda, že život lidí je omezený. Picar neví, co říci, ale Nagilum stále trvá na odpovědi, zda lidé někdy přestanou existovat, že to mají nazývat smrt. V témže okamžiku se skácí k zemi jeden z členů můstku, praporčík Haskell, a doktorka Pulaski může jen konstatovat jeho smrt. Toto se jeví Nagilu jako velmi zajímavé a chce podstatu smrti i nadále zkoumat. Oznamuje, že nechá více než třetinu, možná polovinu, posádky zemřít. Picard svolává důstojnickou poradu. Je si vědom toho, ať je to cokoliv, život pro něj nemá žádnou hodnotu. Jak bojovat proti někomu, co není a přitom tu je. Vyslechne názory všech důstojníků a rozhodne se raději Enterprise zničit, než se dívat na postupné umírání své posádky Jednotliví důstojníci to různě hodnotí, ale přesto se Picar s Rikerem odeberou k centrálnímu počítači a spustí autodestrukční sekvenci. Přitom nastaví čas odečtu destrukce na 20 minut. Po spuštění autodestrukce počítač začne odpočítavat zbývající čas. Všichni se rozejdou a vyrovnávají se s blížící se smrtí. Do osobní kabiny Picarda přichází Troi, nasleduje ji Dat. Dat se zajímá o to, co je to vůbec smrt. To se mu snaží Picard objasnit, ale nedaří se mu to, protože, jak sám řekne, je to jedna z nějtěžších otázek Deaně Troi i Datovi se jeví jako špatné nechat zahynout celou posádku, když by polovina mohla žít. Po vyslovení tohoto názoru Picard zpozorní a zeptá se palubního počítače, kde se zrovna nachází Dat. Počítač hlásí, že Dat je na můstku. V témže kamžiku oba Picardovi návštěvníci z kabiny zmizí. Od Nagila to byla jen lest, jak dále zkoumat, příčiny smrti a jak se s ní lidé srovnávají. Z můstku se ozývá hlášení, že loď je mimo vesmírnou prázdnotu. Komandér Riker navrhuje zrušit autodestrukci, ale kapitán rozhoduje ještě vyčkávat. Dává příkaz letět warpem 6 kamkoliv, ale hlavně co nejdále. Počítač již odpočítává poslední desítky sekund, ale Picard stále váhá, má strach, aby to nebyla pouze iluze. Troi mu hlási, že přítomnost Nagila zmizela. Po uběhnutí posledních deset sekund nechává Picard autodestrukční sekvenci zrušit. Toto ihned Riker palubnímu počítači potvrzuje slovy "Ano, naprosto souhlasím, z celého srdce!". Všichni si oddechnou. Kapitán Rikera upozorní na to, že stačilo říci pouze "ano" a Riker odpověděl "Jen jsem chtěl, aby nedošlo k omylu". Picard to chápe a odchází do svého pokoje. Zde uvažuje, zda Nagilum dostal, co chtěl. V tu chvíli se ozve hlas Nagila a jeho tvář se objeví na obrazovce osobního počítače. Říká Picardovi, že mu dal mnohem víc, než sám chtěl. Picar se diví, proč je propustil, mohl přeci sledovat, jak všichni čelí smrti. Nagilum odpoví, že mu to stačilo. Zjistil vše, co potřeboval. Ptá se, zda Picard má zájem znát jeho závěry. Kapitán to odmítá, přesto mu Nagilum nevěří a říká "... jistě že máte. Na to jste příliš zvědaví. Vypadá to, že si nikdy a nikde nedáte pokoj. Bojujete proti nevyhnutelnému. Těší vás konflikty. Jste sobečtí a přesto si ceníte loajality. Jste ukvapení, rychle odsuzujete, pomalu odpouštíte. Je div, že jste stále naživu. .......". Nagilum dělá závěr, že lidé jsou od něho zcela odlišní, s tím Pikard nesoulasí a Nagilum se ptá proč. Pikárd říká, že obě strany mají jednu vlastnost společnou. A to je zvídavost. Nagilum souhlasí a mizí z obrazovky.
- In the Morgana Quadrant (this term was used before the 4-quadrant system was established in "The Price" - ST:TNG, Episode 3x08), the USS Enterprise (NCC-1701-D) encountered a "hole in space," created by a very powerful, extra-dimensional, space-faring, and malevolently curious alien lifeform (ALF), who called itself Nagilum. Apparently, the ALF's curiosity was so high that it was willing to kill, just to understand what death was. Which it did to the conn officer, Ensign Haskell -- who died horribly and painfully, shaking uncontrollably, then screaming and contorting his face, and very quickly collapsing on the floor of the bridge in a semi-foetal position with his hands clasped over his mouth and eyes wide open. The experiment had begun. The Enterprise is on a charting mission in the Morgana Quadrant. Commander Riker is taking part in one of Worf's calisthenic holodeck programs. They are attacked by vicious monsters and Riker is somewhat overwhelmed by the violence. When the program ends, Riker asks Worf if all his workout programs are like this. However, Worf admits that others are more intense, but "too personal" to share. On the bridge, Wesley Crusher detects an unusual reading, an area of total blackness, seemingly devoid of space, matter and energy. It is like a "hole in space." Captain Picard orders a probe to be launched into it. However, as soon as it enters the void it disappears. This alarms Worf and he recommends raising shields, for the void reminds him of a Klingon legend about a space creature that devours "entire vessels". He soon realizes that he is being foolish, and Picard orders another probe to be launched. This second probe also vanishes. Acting Ensign Crusher tells Picard that he can determine the boundaries of the anomaly, based on where the two probes disappear-and suggests that he can bring the ship closer. Picard agrees and orders Crusher to bring the ship in closer, using thrusters only. Suddenly, the blackness expands and envelopes the Enterprise. Data tries to scan the surrounding area, but there is absolutely nothing to see. Picard decides to proceed with the mission and orders Crusher to set a course out of the void. However, no matter how fast or how far they go, they cannot leave. They drop a beacon in order to help them get a fix on their position. They set off on a course away from the beacon, yet soon enough they are approaching it again. They are going in circles. Picard orders full stop. Suddenly, they detect a Romulan Warbird approaching them. It fires on them. The Enterprise returns fire and destroys the ship with single torpedo. Picard thinks that the battle was too easy and Data detects no debris from the Romulan ship. Another ship appears on sensors. This time it is the USS Yamato, their sister ship. They hail the vessel but there is no response. Sensors detect no life signs. Riker recommends sending an away team over. Picard agrees and Riker and Worf beam over. On board, they find that the ship makes no structural sense. There are several bridges and when one walks through a door, they wind up not where they expected. This situation infuriates Worf and he begins to lose his temper. However, Riker calms him down. Meanwhile, on the Enterprise, a void is detected, through which stars can be seen. It appears to be a way to escape, but Picard will not leave without the away team. The starfix disappears. Suddenly, the Yamato begins to vanish. Picard orders Miles O'Brien to beam the away team back immediately. O'Brien succeeds, in the nick of time. Riker comes to the bridge, very agitated. He has had enough and suggests that they, "Put all this technology to work, and get the hell out of here!" Another starfix soon appears. A pleased Picard orders the conn officer, Ensign Haskell, to set a course towards it, but as soon as this is done, it quickly closes. Another starfix appears, but once again vanishes when a course is set towards it. Yet another starfix appears, but Picard ignores it. Haskell observes that it seems closer than the others, yet Picard still holds position. Dr. Pulaski thinks that the crew is being treated like "rats in a maze". Counselor Troi says that she can sense a vast intelligence at work. Picard has had enough of responding to stimuli and decides to do nothing from now on. Suddenly, a disjointed face appears on the screen. It introduces itself as Nagilum. It inquires about Pulaski's "construction" and how it differs from most of the other people on the bridge. Pulaski explains that she and Troi are female and that the others are male. Picard says that these differences are necessary for the propagation of the species. Nagilum asks for a demonstration of this but Pulaski refuses this request. Nagilum then inquires about Humans' "limited existence", in which, "you exist, then you cease to exist. Your minds call it... death". Suddenly, Haskell begins to shake violently. He grabs his face in a vain effort to control himself, but falls from his station screaming. He collapses on the floor, in a fetal-position, with his hands clasped over his mouth and dies with his eyes still open. Pulaski rushes to help him, but there is nothing that can be done. Nagilum watches his victim die, fascinated. "How interesting" he mutters. Pulaski confirms that Haskell is dead, and an angry Picard declares, "We cannot allow you to do that! We will fight you!" Nagilum replies that in order to completely understand death, he is going to have kill about a third or a half of the ship's crew. Picard calls a staff meeting and opts to initiate the ship's auto-destruct sequence rather than allow the entity to perform any more experiments on them. He and Riker set the sequence for twenty minutes. Picard, while preparing himself in his quarters for the destruction of the ship, is visited by Data and Troi to discuss death and the implications of death. After a short discussion, Picard realizes that both are merely Nagilum in disguise, and that they are trying to trick him into aborting the self-destruct. Picard verifies Data's location, which is on the bridge. "It's not going to work, Nagilum," he says. The two impostors vanish and suddenly the ship is back in normal space. Picard goes to the bridge to make sure that they are free. With a few seconds left to spare, he orders the computer to stop the countdown. When asked if he concurs, Riker replies, "Yes! Absolutely! I do indeed concur! Wholeheartedly!" The sequence stops and Picard jokingly informs Riker that a simple "yes" would have sufficed. Picard goes to his ready room and hopes that Nagilum got what he wanted. Suddenly, Nagilum appears on the desk screen, and informs Picard that he got much more than he needed. Nagilum reports his conclusions to Picard. He says that humans, "seem to find no tranquility in anything. You struggle against the inevitable. You thrive on conflict. You are rash, quick to judge, slow to change. It's amazing you've survived. As a species, we have no common ground. You are too aggressive. Too hostile. Too militant". Picard does not argue with him, but points out that they do have one trait in common, curiosity. Nagilum, with a Human-like chuckle, agrees. Picard also says that they may meet again, but that next time, it will be out among the stars. Nagilum fades off screen. Picard then returns to the bridge, and orders Crusher to put them back on their original course. Riker tells him to steer clear of, "any holes".
- Cornelian systeem; D'deridex-klasse; "Eerste Gymnopédie"; "gat in de ruimte"; holodek; klasse-1 sonde; Klingon gymnastiek programma; Morgana kwadrant; parsec; Romulan; Starfleet academie; stationair baken; tritanium; verhulapparaat; vroege historie; wetenschappelijk schip; Yamato, USS; zelfvernietiging;
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)