| abstract
| - Terminál 3: Vzpoura strojů je nejnovější a asi jediný český apokalyptický film. Za námětem, scénářem i režií stojí Miloš Forman. Film získal mnohá mezinárodní ocenění, jako například skleněného lva, zlatý list a pět zlatých malin. Skoro čtvrtina kritiků se shodla, že film v sobě nese hluboké poselství o lidstvu a jeho chování, o tom, jak jsou si lidé jisti sami sebou a jak slepě využívají technický pokrok, aniž by ho následovali pokrokem duševním. Film byl natočen ve hvězdném, ale kompletně českém obsazení (Karel Roden, Pavel Liška, Jiřina Bohdalová a další), což je u Miloše Formana velice nezvyklé, a s mnohamilionovým nákladem, což je běžné u každého moderního filmaře. Nutno ale říct, že náklady z většiny pokryl příspěvek ministerstva kultury. Varuju tě!: Tato část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla, takže to nečti, pokud se chceš nechat překvapit. thumb|left|200px|Jedna z nejdražších scén filmu (pro větší dramatičnost jsou všechny akční scény černobílé). [[Soubor:Halicarnasse.jpg|thumb|left|200px|Mnoho scén bylo výhodně natočeno během rekonstrukce pražského hlavního nádraží.]] thumb|left|200px|Situaci nakonec zachrání obrněný vlak Orlík Děj celého filmu se odehrává na jednom nejmenovaném středočeském nádraží. Zdejší výpravčí a strojvůdci jsou svérázní nerudní morousové, kteří svou práci nemají příliš rádi. Využijí každé příležitosti, aby zakleli a kopli si do vlaku či do výhybky. Když mají posunovat vlaky, vždy s nimi schválně hrubě naráží a pak ostře brzdí. Vzorem všech těchto hrubiánů je machinführer Mečislav (Karel Roden), který má ke všem svým hříchům zlozvyk používat toaletu, když vlak stojí ve stanici. Jen sličná mladá průvodčí Jarmilka (Jiřina Bohdalová) z davu barbarů vyčnívá. K vláčkům se chová ohleduplně a citlivě, opatrně zavírá dveře. Dává pozor aby podpatky svých rozkošných nožek nepoškodila lino na podlaze a dokonce vždy poděkuje vagónkům, že ji svezly. Cítí totiž, že lidé strojům dluží mnohé, že jim vděčí za slepou ochotu vždy jet tam, kam strojvůdce velí a zastavit, kdekoli se vyskytne zastávka. Jenže Jarmilka sama nepřeváží vlnu strojvůdcovského barbarství a hulvátství a vlaky jsou v čím dál tím víc ubožejším stavu. Pak se to stane. jednoho dne vypukne ohromná bouře a do vlaků, které jsou strojvůdci líní uklízet do krytého depa, uhodí několik blesků a ony ožijí. Když pak ráno přijde machinführer Mečislav na třetí nástupiště (odtud název filmu), nedaří se mu otevřít dveře vlaku - odemyká, tluče a buší, ale vlak pořád nic. Mečislava popadne amok, v depu vyhrabe starou drezínu, která zůstala ušetřená oživujících blesků, a do vlaku začne narážet. Najednou ale za sebou uslyší skřípot kolejí a jentaktak stihne skočit pryč z kolejí, než malou drezínu rozdrtí ohromný kolos lokotraktoru. V tu chvíli se všechny vlaky (digitálně animované podle nasmínaných grimas Pavla Lišky) probudí, začnou popojíždět, drtit výhybky a útočit na přicházející nádražní personál. Jde o nesmírně brutální a krvavou scénu, díky níž bude film možné vysílat až po desáté hodině. Během několika minut jsou poslední přeživší lidé, mezi nimi i Jarmilka a Mečislav, obklíčeni v malém výpravčím domku uprostřed rozsáhlého kolejiště. Morálka rychle klesá a zoufalí muži, sami s Jarmilkou, se oddávají myšlenkám, že by si měli všichni naposled užít. Zděšená Jarmilka se raději nabídne, že přivede pomoc a vyběhne ven mezi vlaky, které mezitím za pomoci drezín s jeřáby staví nové koleje, aby se dostaly až k domku se strojvůdci. Jarmilka běží přes kolejiště, vlaky se proti ní vrhají, obkličují ji a když už to vypadá, že ji rozdrtí svými ocelovými koly, najednou se zastaví. Jarmilka se chvěje a začíná se usmívat. Vlaky nejsou vraždící monstra, jsou to jen mstící se monstra, která chtěla oplatit strojvůdcům jejich hrubost a lhostejnost. Poznaly ale Jarmilku, která na ně vždy byla hodná. Vlaky se stahují zpět k obleženému domku a nechávají ji stát na mezi kolejemi. Následuje srdceryvný monolog nebohé průvodčí, která se rozhoduje, jestli pomoct vlakům nebo lidem. Po chvíli se rozhodne, nastoupí na malou drezínu na ruční pohon a pomalu odjíždí pryč. Děj se vrací zpět do domku, kde se mezitím muži snaží po vzoru McGyvera sestrojit z jízdního řádu, svazků klíčů, staré čepice a výpravčí plácačky ultimátní zbraň pomsty. Práce je dlouhá, neúspěšná a vlaky venku se stále přibližují, když náhle prořízne vzduch hluboké zatroubení staré parní lokomotivy. Mečislav vyhlédne z okna a spatří legendární legionářský vlak Orlík, řízený Jarmilkou. Děla několikrát vystřelí a z útočících vlaků zbudou jen hromady doutnajících trosek. Strojvůdci s machinführerem Mečislavem vyběhnou v radosti ven a poslední, co spatří, je příď Orlíku, kterak se na ně řítí po kolejích, které již oživlé vlaky dokončily. Všichni jsou mrtví, Jarmilka se prochází troskami a dumá, proč vlaky nezničily budku se strojvůdci, když už měly koleje dostavěné... nad nádražím se smráká a divák pláče. Nenadávej na mě za to, že už víš všechno, byl jsi varován. Pokud jste dočetli až sem, je vám jasné, že film skutečně nese huboké morální poselství a jistě se zařadí mezi zlaté kusy české i světové kinematografie. Hned, co ho cenzoři vyndají z trezoru, který byl vhozen na dno Orlické přehrady.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)